Dalibor Chatrný v Art+Antiques

Dalibor Chatrný má právě výstavu U Kamenného zvonu, letos bude ještě vidět v Domě umění v Brně a v Českých Budějovicích. Art+Antiques mu věnoval část únorového čísla. Cením si příležitosti, že jsem mohl Daliborovi něco napsat.

kubizmus

Petr Veselý připravuje pro brněnský Dům umění výstavu o kubistických vlivech, poslal mi tři anketní otázky:

Mene Tekel, diskuzní kulatý stůl

Dvě hodiny záznamu, vlastně malinko živější pokračování a rozšíření diskuze z Historie.cs, tentokrát vedle Milana Uhde a Rudolfa Dobiáše navíc s Janem Lukešem a s lotyšskou filmařkou Dzintrou Gekou. K tomu (až na závěr) diskutující studenti. Moderuje Vladimír Kučera. Celé to spískal Jan Řeřicha.
Téma „Umění v nesvobodě. Svědomí umělce.“ Žádné troškaření.
Těžko očekávat, že to někdo shlédne celé, ale třeba i takoví jsou mezi námi, hlaste se.

Historie.cz – u stolu s Milanem Uhde a Rudolfem Dobiášem.

Vladimír Kučera moderuje pořad Historie.cs s tématem Umění a totalita, ve kterém se mi skoro podařilo přesvědčit diskutující Milana Uhde, Rudolfa Dobiáše a sebe, že jsem v minulém režimu nijak netrpěl. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/

AVU v roce 2050

Na AVU v listopadu proběhlo sympozium Škola umění, až teď jsem se konečně dostal k tomu, abych svůj příspěvek pojmenovaný AVU v roce 2050 trefil do 14400 znaků.

2050

Nejdřív upřesním – nemíním scifisticky popisovat přímo dosažený stav k roku 2050 – neřeším, budou-li ateliéry už jen v zemljankách, anebo jestli v té době bude akademie plně robotizovaná – nýbrž to, co společenství pojmenované AVU musí udělat, aby dvou set padesátého roku své existence vůbec dosáhlo.

Talent 2013

Otázka Hospodářských novin: O kom z vašeho uměleckého oboru v budoucnosti nejvíce uslyšíme? Koho považujete za nejvýraznější nový český talent a proč?

Odpovídám:

Jako první jasný talent mi automaticky naskočí Ondřej Basjuk. Předchozí roky intenzivní práce na nepředpojatém přístupu ke všemu, co dělá, se myslím právě báječně zúročují.

Jení je!

„Budu muset zmírnit svůj boj proti komercializaci Vánoc.
Ten boj vypadá tak, že nemám pro nikoho dárky.
Jenže teď mám, a zrovna knihu.
Černou na bílém, vyjde za pár dní.
Pojmenovali jsme ji Jení!
To je sloveso, opak není.
Je fyzická, formát ukradený iPadu Mini.
Kdo už neví, co je kniha, tak je to taková papírová čtečka.
Kdo už neví, co jsou Vánoce, tak to je ten čas, kdy si lidi dávají čtečky.
A venku zatím jení.“

otázky Hanky Hospůdkové k D. Ž. Borovi

Hana Hospůdková končí studia na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, obor historie a základy společenských věd, diplomkou o Vladislavu Zadrobílkovi. Poslala mi ohledně toho pár otázek. Vláďovu fotku mám nad postelí (nikdy jsem neměl ničí fotky nad postelí) a příležitost si o něm vykládat jsem uvítal.

ty ilustrátore!

Když mi David Böhm řekl o příspěvek do jejich nepravděpodobného časopisu KIX, nadmul jsem se pýchou a napsal tento text o ilustraci a stylu.

nadávka

Ilustrace je nadávka. Modernistická. Jenže i modernismus se dostal mezi nadávky. Pošramocená pověst ilustrace – měl bych mluvit spíš o ilustrativnosti, ale nebudu to zde rozlišovat – se stejně pěstuje dál.

otázky ke kulturnímu think tanku

Olga Škochová ze společnosti Za Česko kulturní mi poslala otázky do ankety, patřící k dalšímu dílu kulturního think tanku, který bude v květnu v Plzni – znám je z předloňska, byli nejen kulturní, ale vůbec skvělí.

co pro vás znamená vaše přírodní zahrada

Dana Zajoncová z časopisu Veronica mě vyzvala k odpovědi na anketní otázku „co pro vás znamená vaše přírodní zahrada?“. Naše zahrada je sice přírodní proti naší vůli, ale budu z toho asi muset udělat přednost.

twítání

Přes Twitter se asi dají svrhovat diktátoři, ale jinak mi možnosti jeho využití zatím úplně nedocházejí. I Češi by si na něm mohli krásně zanadávat na poměry, 140 znaků je akorát na primitivní stranický/fanouškovský výkřik, ale překvapivě se zrovna u nás Twitter zatím ještě tolik neuchytil.

Vlastně se mi na něm nejvíc líbí právě to asketické omezení na počet znaků. Možná si zřídím ještě jiný účet speciálně pro nadávání, ale teď mi při jízdě vlakem – když jsem si začal poznamenávat, co napíšu tady do blogu – vzniklo mimoděk pár desítek myšlenkových zlomků, v podstatě taky twitů.

odkaz na starý blog

Původní stránky jsou na www.bloguje.kokolia.eu – přivítám vaše připomínky k téhle nové inkarnaci!

odpočítávání, konec Špálovky

Zastavil se u nás Vítek Janeček, bavili jsme se i o Špálovce, která potrvá ještě těch několik dní do konce roku (otevřeno je snad i na Silvestra).

Bral jsem tu výstavu strašně vážně. V mém věku se už nedělají manifestační sebevraždy, ale spíš bilanční – to jsou ty, které se velice dobře promyslí, aby vyšly. V případě Špálovky jsem sice neplánoval sebevraždu, ani uměleckou, ale zřejmě jsem chtěl dát věci dohromady tak, aby byly. Ne jen, aby vypadaly.

skládky v hlavě

Zuzana Vlasatá, která má na starosti publikace Hnutí DUHA, se mi ozvala s tím, že bych se v knížce o udržitelnějším a šetrnějším životním stylu „hezky hodil do odpadů“. Ukázka kapitoly mě přesvědčila, že z toho může být docela dobrá publikace. Můj podíl bude jen takový ten zpestřovací rámeček bokem. Ale jak jsem to psal, text dopadal čím dál závažněji, tak se nevyděste:

SHOP!

Zítra otevřeme ten SHOP v Galerii Havelka! Kdyby to náhodou za nic nestálo, přivezli jsme alespoň skvělé víno z Hostěradic a udělal jsem pověstné ořechy v karamelu.

Všem mimopražským jsem říkal, že mají přijet, až budou obě výstavy zároveň – jenže se ukazuje, že jejich průnik bude jen následujících pět dní.

A právě mi došla pozvánka, že výstavu s tím malinko odporným názvem SHOP dělají taky na VŠUP… :o) Asi je to ve vzduchu!

Vlastně teď se dívám, že mají už druhý ročník, takže zpozdilej jsem já.

Níže jsem vložil naši pozvánku:

objev ve skladu

Vláďa Zadrobílek říká v knize svých vzpomínek, jak se kdysi rozhodl, že jednou vydá moje kresby. A taky že jo, uplynulo deset let, změnil se režim, a z Vláďových supersamizdatů se vyvinulo nakladatelství Trigon, které zná každý, kdo se zajímá o hermetismus a podobné nauky. Výběr asi dvěstě padesáti kreseb, vzniklých většinou mezi lety 1983 až 1985, vytištěný duplexem (dvoubarevně) na matném papíře a svázaný v tvrdé vazbě, dal dohromady cca půkilovou bichli, kterou Vláďa vydal k výstavě (jiných) mých kreseb v Nové síni v roce 1997.

songy E

K blížící se výstavě SHOP u Jitky Grígerové v Galerii Havelka v Praze už několik informací řízeně uniklo. Jen pár skutečných insiderů ale ví o šíleném záměru, kterým se chci definitivně znemožnit před celým kolektivem: budu zpívat!

Nebo korektněji a alibisticky: budu vokálně performovat.

délka života

První vteřina života trvá celý dosavadní život, celou vteřinu. Druhá vteřina trvá polovinu dosavadního života. Třetí trvá třetinu. Miliontá miliontinu, a to už začneme uvažovat, jestli vteřina nezačíná být příliš drobný interval. V té chvíli ubíhá dvanáctý den našeho života, který bude trvat celou dvanáctinu.

vy, kdo nemůžete

Pro ty, kdo nemůžete přijít, ač byste strašně chtěli, výstavu popíšu:

Špálovku mám rád, protože má tělo: tři patra nad sebou tvoří figuru, uvažovat můžete i v dimenzi předek/zadek. K tomu prosklenou fasádu do ulice; speciálně tu v prvním patře zatím ještě žádné vystavené dílo nepřekonalo.

jeden umělec

Když nemůžu poslat pozvánku, alespoň zatím jeden text z pozvánky:

Jeden umělec věřil na existenci umění a obětoval mu život. Pak se ukázalo, že to nebyl žádný život.

Jeden umělec myslel, že se něco zachrání, když bude uměním zachraňovat. Stal se z něho prokletý umělec.

Jeden umělec si zakládal na koulích. Díky koulím se dostal do nejvyšších pater umění a jeho koule byly zavedeny v hodinách výtvarné výchovy. Jednoho dne se probudil a koule nikde.

Špálovka a Havelka

Už to mám konečně trochu pohromadě:

dovoluji si vás pozvat na výstavu Převod síly, která bude zahájena ve čtvrtek 10. listopadu 2011 v 18 hodin v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1 a potrvá do 31. prosince 2011.

Na čtvrteční otevření chodit příliš nedoporučuju, tři patra Špálovky spojují velmi úzká schodiště, takže je to spíš vernisáž aktuálních virů a bacilů. Říkám to každému, nakonec tu zkysnu sám.

Bacha, žádné občerstvení! To je styl Špálovky.

přát kvalitně

Představme si, že chceme něčemu pomoci, a že nemáme po ruce reálnou možnost s tím něco dělat.

Tak si jen přejeme.

Všimneme si, že můžeme přidávat „volume“, přát víc nebo míň.

Brzy uznáme, že ať přejeme hodně nebo málo, nemá to žádný vliv.

Přesto si děláme naděje, že to nějaký vliv má, jen ho momentálně neumíme zjistit.

Zkusíme přát nějak jinak, třeba nějaký speciální způsob snažného přání zabere.

Obdivuhodnou praxi v tom mají nešťastníci.

Špálovka

Všude už deset let říkám, že nevystavuju, a pak se pár akcí za rok nakonec stejně zúčastním, abych si s odmítáním nepřipadal tak hysterickej. Ke konci léta se mě zeptal Pavel Lagner ze Špálovky, zdali bych záplácnul volný termín, který si jinak vyhrazují pro laureátskou výstavu Chalupeckého ceny, a který poslední laureáti jaksi nevyužili. V té chvíli jsem měl skluz se všemi možnými věcmi co jinak dělám, ale kývnul jsem na to hned, zařadil si Špálovku jako prioritu číslo jedna a všechno ostatní nechal, ať si to mou pozornost vynutí jen podle okolností.

blbě blbě

Herec má zahrát roli špatného herce. Bohužel ji zahraje špatně.

Překladatel překládá špatný text, avšak přeloží jej špatně.

Malíř chce namalovat špatný obraz. Ale obraz je špatně špatný.

Za mého mládí se říkalo, že všechno už bylo namalováno. Když tu frázi posléze vypustil i můj profesor Jan Smetana, dovolil jsem si oponovat. Možnosti vypadají vyčerpány, ale ještě jsou tady chyby, nemožnosti, ty mají výrazovou sílu a čekají na namalování. Nemyslím, že jsem na něj s tím udělal dojem. Dodnes si to kompenzuju, například právě teď.

Ján Mančuška

Než jsem dokončil větu, už mi do ní skočil a doplnil ji – a ukázalo se, že ji zná, že ho už nemůžu překvapit.

Znal ji, i když jsem si ji právě vymyslel.

Překvapoval mě jako nikdy.

Bavili jsme se o paradoxech postavení učitele a žáka.
O tom, jak se učitel musí v určitém momentu znemožnit a odklidit se, aby nepřekážel.

osm paradoxů

Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.

1. citlivost & odolnost

Nechat podnět dojít až na čidlo je riskantní, úplná obrněnost naopak vylučuje zpětnou vazbu. Jenže my musíme být maximálně citliví i maximálně odolní.

Pages

Subscribe to |<  ()  |<  ()  |_  |  /\ RSS