AVU

AVU v roce 2050

Na AVU v listopadu proběhlo sympozium Škola umění, až teď jsem se konečně dostal k tomu, abych svůj příspěvek pojmenovaný AVU v roce 2050 trefil do 14400 znaků.

2050

Nejdřív upřesním – nemíním scifisticky popisovat přímo dosažený stav k roku 2050 – neřeším, budou-li ateliéry už jen v zemljankách, anebo jestli v té době bude akademie plně robotizovaná – nýbrž to, co společenství pojmenované AVU musí udělat, aby dvou set padesátého roku své existence vůbec dosáhlo.

Petrbokův sen

Jiřího Petrboka ctím jako malíře a kolegu, ale měl bych ho uznat i jako médium.

Říkal, že se mu včera zdál sen: seděl jsem v něm někde rozvalený v baru a poroučel jsem si whisky. Vždycky, když ji přinesli, udělal jsem „jedničku“, patrně takové to oceňující gesto se vztyčeným palcem. Po pěti panácích jsem vytáhl novou desetitisícikorunu – ta byla nádherně barevná, krásná bankovka, že by na ní člověk oči nechal. Že to celé byl sen si Jiří uvědomil až během dne; do té doby měl zato, že se to skutečně stalo, protože sen byl nebývale živý.

katalog výstavy AVU v NG

Blíží se výstava AVU ve veletržáku; pro katalog jsem napsal o našem ateliéru tenhle text – ovládl jsem se, a o kompostování se v něm zmiňuju minimálně.

profesura

Dneska v 11.30 jsem konečně dokončil přednášku, která je součástí řízení ke jmenování profesorem.

Jediný problém byl, že řízení započalo v 11 hodin.

trapas

Až dneska – když jsem si přečetl v naší rodině oblíbený týdenní souhrn Ivana Lampera v Respektu, a narazil tam na zprávu, v jakém debaklu jsem neuspěl při volbě rektora na AVU – jsem si po týdnu od té události uvědomil, že jsem vlastně volby prohrál.

volba rektora

Akademický senát zvolil znovu Jiřího Sopka.

Jaká by byla vaše reakce, když vám někdo řekne, že od vás nic nechce?

Osvobozující pocit.

Na kocovinu čekám, zatím ji necítím.

A jdu dělat něco jiného. Důležitějšího – to mám čerstvě potvrzené.

předvolební schůze

Na blížící se pondělí 14. listopadu bych do Kokoliova bloku měl mít pro každý případ připravená dvě prohlášení.

1. Děkuji senátorům za důvěru, rozhodli jste se dobře! – v příštích třech letech se mou prioritou stane akademie, věnuji jí svůj čas a energii – malovat budu tím pádem jen ve zbytkových mezičasech a meziprostorech – ale škole to dlužím, rád se kvůli ní pokusím překonat – a začínám okamžitě dávat dohromady tým a časový plán.

Anebo, když nedostanu dost hlasů:

teze

Součástí textu „proč přesto kandiduji na rektora“ jsou teze, které jsem odevzdal akademickému senátu, a otiskuju je zde; doufám, že se dočkají Vašich připomínek, ať už v komentářích nebo na mém mailu,
děkuji

kandidatura na rektora AVU

Na AVU byly vyhlášeny volby rektora. Stávající rektor Sopko, kterému končí první volební období, prohlásil při zahájení školy, že bude znovu kandidovat. V této chvíli ještě žádní další kandidáti svou účast nepotvrdili, mají čas do čtvrtka. Doufám, že jich bude víc, snad se odhodlá Jiří Ševčík, a další kolegové – může to být i někdo z venku… Bylo by trapné, kdyby byl jen jeden kandidát – přál bych si, aby se jich objevilo více, protože to je zase jedna vhodná příležitost, jak se vyjádřit k přítomnosti a budoucnosti školy.

jedna dlouhá promluva

Pro ukázku sem přece jen plácnu dvě řeči, které jsem vedl ke svému milému (love-hate) senátu; na téhle není nic hrozného, jen její délka, a pak skutečnost, jaké problémy jsem si to pustil do hlavy… Je z konce roku 2003, následující, kterou dám do příštího příspěvku, je o rok pozdější.

Vážení a milí senátoři,

dovolím si k vám mít řeč; mám ji napsanou, abych vás nezdržoval hledáním vhodných slov. Nevedl bych ji k vám, kdybych si nebyl jistý nutností tak učinit.

druhá kratší promluva

Toto je slíbená druhá řeč z konce loňského roku, není to až tak bilanční projev, v podstatě už jde jen o volání po spřízněných duších..

Vážení a milí senátoři,

možná se v tomto složení sejdeme do 20. ledna ještě jednou, pokud usoudíme, že bychom měli dořešit ještě nějaké resty; ale jinak můžeme považovat toto zasedání odstupujícího senátu za závěrečné a bilanční.

Senát se v uplynulých téměř třech letech sešel patnáctkrát (pokud nepočítám úvodní zasedání, když jsme převzali pádlo od našich předchůdců).

úleva

Od minulého týdne, kdy jsem svolal poslední schůzi starého senátu, a kde jsme zvolili nového předsedu, se pozoruju a pokouším se zjistit, jestli je to pro mě úleva nebo co vlastně.

Za tři roky jsem si tak zvykl, že mám na krku tohle vážené těleso, které na AVU čítá 32 (!) senátorů, až jsem měl pocit, že mi berou hračku.

osoba grafiky II

Ke konkurzům na AVU v roce 2001 jsem si sesmolil tenhle text, už mu sice moc nerozumím, není zrovna čtivý, navíc mě usvědčuje z věcí, které nenastaly, ačkoli jsem je inzeroval, ale protože se právě (vlastně pořád) v ateliéru pokoušíme zjistit, co se nám dohromady děje v hlavě, tak ho plácnu sem do bloku. Studenti ho myslím tenkrát ani neviděli a mně snad jeho publikování podnítí, abych to ohledně Akademie nepřeháněl s autocenzurou jako doposud, je to přece veřejná vysoká škola.

Subscribe to AVU