senát AVU

jedna dlouhá promluva

Pro ukázku sem přece jen plácnu dvě řeči, které jsem vedl ke svému milému (love-hate) senátu; na téhle není nic hrozného, jen její délka, a pak skutečnost, jaké problémy jsem si to pustil do hlavy… Je z konce roku 2003, následující, kterou dám do příštího příspěvku, je o rok pozdější.

Vážení a milí senátoři,

dovolím si k vám mít řeč; mám ji napsanou, abych vás nezdržoval hledáním vhodných slov. Nevedl bych ji k vám, kdybych si nebyl jistý nutností tak učinit.

druhá kratší promluva

Toto je slíbená druhá řeč z konce loňského roku, není to až tak bilanční projev, v podstatě už jde jen o volání po spřízněných duších..

Vážení a milí senátoři,

možná se v tomto složení sejdeme do 20. ledna ještě jednou, pokud usoudíme, že bychom měli dořešit ještě nějaké resty; ale jinak můžeme považovat toto zasedání odstupujícího senátu za závěrečné a bilanční.

Senát se v uplynulých téměř třech letech sešel patnáctkrát (pokud nepočítám úvodní zasedání, když jsme převzali pádlo od našich předchůdců).

úleva

Od minulého týdne, kdy jsem svolal poslední schůzi starého senátu, a kde jsme zvolili nového předsedu, se pozoruju a pokouším se zjistit, jestli je to pro mě úleva nebo co vlastně.

Za tři roky jsem si tak zvykl, že mám na krku tohle vážené těleso, které na AVU čítá 32 (!) senátorů, až jsem měl pocit, že mi berou hračku.

Subscribe to senát AVU