život je překvapení

Sunday, 9. January 2005

Hráli myslím Concertino od Víťky Kaprálové, avšak bylo to – v té chvíli, kdy jsem to zrovna poslouchal – předpokládatelné. Znám ji nedostatečně, ale mám ji rád, zamrzelo mě to za ni. Nějaký dirigent, nebo možná houslista, třeba si za chvíli vzpomenu, kdo to byl… – že by Rafael Kubelík? – v každém případě interpret (interpret je taky druh počítačového jazyka), kdesi říkal, že se má hrát tak, jakoby hudba člověka zrovna napadala. Stejně tak někdo od divadla určitě říkal, že i herec musí říkat repliky sám pro sebe překvapivě. I když má nabiflovaný text, nesmí ani tušit, jak scéna dopadne.

Musí se tak i kreslit.

A i kdyby člověk znal budoucnost, stejně by musel tak i žít.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.