šokující zprávy

Sunday, 23. January 2005

Když v roce asi 88 Vladimíra Sedláková zapracovala do svých obrazů vystavených v Českém spisovateli v Brně barvu, považoval jsem to za událost. Přišlo mi nespravedlivé, že se o tom nemluví, taková věc, které muselo předcházet velké rozhodnutí nebo nezvratná nutnost. „Co je nového?“ – „Sedláková použila barvu, a vypadá, že jí to chvilku vydrží!“ Nemyslel jsem, že by se tím měli vzrušovat hlavně teoretici. Představoval jsem si, že zpráva o barvě u Sedlákové by se optimálně šířila šeptandou, nejrychlejším a nejvzrušivějším médiem. Člověk může mít pocit, že se nic neděje, a vtom se dovídá zprávu o možná klíčové změně v přístupu Sedlákové k malbě. Těžko potlačí bušení srdce. Dobrá, může mu to taky být jedno, ale stejně dokonale ukradené mu mohou být všechny ostatní zprávy, na kterých nemůže nic změnit.

Kde je chyba, že taková zpráva nezajímá prakticky nikoho: nezajímá teoretiky, kteří ji použijí v nejlepším případě k lhostejné klasifikaci, mine uměnímilovnou veřejnost, leda by důkladně sledovala a prožívala vývoj díla Sedlákové, avšak pravděpodobnější je, že její značná část o žádné Sedlákové v životě neslyšela. Může snad zaujmout kolegy malíře, zvlášť když to bude nějak použitelné pro jejich vlastní tvorbu, avšak oni stejně cítí, že to je když tak událost u Sedlákové, a ne u nich.

Přál jsem si, aby bylo skutečně napínavé, když se u některých lidí objeví něco nového v jejich malbě, aby to rozviřovalo diskuze, spekulace, a pak se s napětím sledovalo, jak to dopadne. Asi jsem si tak nějak představoval Picassovy stylové proměny, že byly okamžitě medializovány a zprávy o nich hned do příštího rána dorazily až do vzdálených Čech. Přitom myslím nemohu být viněn, že bych si byl představoval, že to hlavně mým vlastním věcem by měla být věnována tak dramatická pozornost. V té době jsem maloval každý obraz jinak a nedalo se proto ani říct, jestli se tam něco mění. (Dneska to už je ale jinak…) Zato dílo Vlaďky Sedlákové bylo odedávna konzistentní, změny minimální, a když už přišly, stály, aspoň podle mně, za pozornost. Podobně intenzívně jsem prožíval, když se ve vegetativních obrazech mého profesora znenáhla objevila, i když stěží rozpoznatelně, figura. Od těch dob jsem se rozhodl, že budu, kdekoli to bude možné, lidem připomínat, že malba je vzrušující věc. Přihlásil jsem se kvůli tomu i ke konkurzu na místo pedagoga na AVU.

Stále ale ani náznakem nedochází k tomu, aby zpráva například o novém použití některé barvy nebo tvaru u některého malíře způsobila všeobecný poprask, jak jsem si představoval před patnácti lety. Nemůžu se tomu divit, ale divím se tomu stejně.

původní komentáře: 

1 Vladimíra Sedláková WWW 28.12.2005, 21:44:41

http://pf2006vladimirasedlakova.wz.cz

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.