velký předseda tao

Friday, 28. January 2005

ahoj, nevim jak to funguje, ale treba to k tobe dorazi: prekvapil me ten blog, nadchlo mne ze je, ctu v nem. Ale druha, stara otazka, kterou ja i Ctibor Pavel mame zasutou, se tim otvira sireji. Mas casto velmi kontrastni vize. Prevlada u mne snaha jim porozumet, ale jsou nekdy prilis kontraverzni. Co mne prveho napada, abych ti to priblizil? Treba: „informace skodi etc.“ kontra „probuzeni, ocista divaku tim, ze se divaji na jeden porad ve stejnou chvili“, tomu druhem ze sve prakticke zkusenosti nemuzu verit, ci „koukani na televizi, poznavani tak, aniz bychom se pohli zmista – pozname cely svet“, jako parafraze z Tao te tingu, ze nepujdeme do vedlejsi vsi a neuslysime jejich kohouty a pod. Proste ten blog mi dava tu otazku, ze jestli ten technicky styl – blogu – sam o sobe, neni necim dosti mimo hmat, mimo to Laoceovo. Pavel Ctibor je inteligentnejsi nez ja tak snad ti to bude umet nekdy lepe napsat. ja to asi neumim, asi nebude pochopitelne. Jen vidim ten blog, a pred casem mimodek zjistil, ze jiny, P.C. to zachytil obdobne. Je to aspon krapet jasne? Stesti a zdravi! Martin Vlcek

Ahoj Martine!

Vítám tě do bloku a zdravím i Pavla Ctibora! Dovolil jsem si přesunout tvůj dopis ze „vzkazů“ sem do bloku – ve vzkazech to čtu jenom já, zatímco když to napíšeš jako komentář, tak ho můžou číst všichni. Snad nevadí, že vzkaz přesouvám.

Je dost možné, že tvou otázku bez otazníku skutečně nepochopím, když tak se předem omlouvám. Připadá mi, že se tážeš po tom, jestli blog jako médium není náhodou podobně záludný, jako můžou být jiná média. A myslím, že ani nepředpokládáš, že na to budu nějak odpovídat, protože pak bych v lepším případě odpověděl něco z toho: ano, možná ano, možná ne, ne.

Pro ostatní připomenu, že cituješ z rozhovoru s S.M. Bumfeldem pro Vokno, který je momentálně tady: http://kokolia.cz/kokopedia/index.php/Prozřen%C3%AD_Vladim%C3%ADra_Kokolii%2C_1993%2C_Vokno

Lao Zi zněl extrémisticky už v době, kdy se Dao de jing objevil. Je to provokativní spisek, popisující ideál, který už v té době byl nedostupný. Připomíná mi to idylu marxistické „doby prvobytně pospolné“, jakéhosi komunizmu bez fabrik. Mnohé civilizace se rozvzpomínají na Zlatý věk, kdy lidi byli lepší a vztahy nezkažené. Lao Zi vytvořil ze Zlatého věku doktrínu, která dneska možná může v něčem rezonovat s ekolologickými ideály, ale možná ještě lépe s totalitními systémy a jejich dozorem nad „nadbytečnými informacemi“. Komunikace přesahující malou komunitu škodí dobré vládě a nakonec i lidskému štěstí. Omezenost Lao Zi aplikuje jako dobrodiní na prostý lid, avšak vládce, neboli čtenář Dao de jingu, zůstává jako rafinovaný manipulátor s jejich obzorem. Na to se myslím moc neupozorňuje.

Na začátku 80. let jsem začal být značně podezřívavý vůči „zdvojením“. Myslel jsem tím snad náhradní světy, které vznikají přehnaným uvědomováním, reprodukováním obrazů, prožíváním textů. (Když mi teď nebude rozumět, bude to částečně i tím, že si sám zpětně moc nerozumím.) Snad bych to mohl zkusit vysvětlit na příkladě, kdy se pokouším něco namalovat, a v jednom případě to bude napodobenina, neboli lež, možná krásná lež, něco, co se snaží nějak vypadat, ale ve skutečnosti není s původní věcí spjatá jinak, než pouhou vizuální příbuzností; v druhém případě ale může jít o prodloužení věci až do té malby. Tady naopak vzhled nebude tím rozhodujícím, nýbrž jím bude fakt, že malba „skutečně“ vyrostla z původní věci. Co má malíř dělat, aby nenapodoboval? Já nevím, nemám na to jednoduchou (verbalizovatelnou) odpověď, ale snažím se o to od té doby.

Byl jsem přesvědčen, že reprodukce obdobně likvidují originály, románové příběhy ničí každodennost a uvědomování deklasuje čerstvost života. (Na to, jak francouzské romány jakéhosi De Kocka – nebo jak se jmenoval – zbavují ruské slečny smyslu pro realitu, opakovaně upomíná Dostojevský.) Když chceme žít v napojení na živou skutečnost, zjistíme, že potřebujeme být trochu blbí, jinak budeme mít místo věci před očima její reflexi. Měl jsem zato, že je nutno zabránit všem zdvojením, a vůbec násobením, jakoby svět byl jen jeden, a mnohost v něm správně vznikala leda dělením. Usiloval jsem, a myslím celkem úspěšně, abych se prakticky zbavil potřeby rozlišování subjektivního a objektivního – tato dvojice je bezpochyby zdrojem Velkého Průseru. Ordinoval jsem si krizové vidění, záměnu slov, vypuštění paměti (atd., všechny možné techniky na zčerstvení pohledu, třeba o tom ještě někdy bude řeč), ale pak mi začalo připadat jako zrada i třeba jen focení obrazů – na které jsem ale stejně neměl peníze. A stejně tak jsem odmítal prožívat zprávy o tisících mrtvých někde v Africe – leda bych měl možnost prakticky pomoct přeživším. (Ostatně Warholovo sto je víc jedna je právě u znásobené smrti nesmyslné, každá smrt je jenom jedna.) Vedl mě odpor ke všem i jen náznakům odchodu ze skutečnosti do náhradního světa. Slovo virtuální se ve svém dnešním významu tehdy nepoužívalo, ale byl to vlastně virtuální svět, který jsem se snažil systematicky odmítnout. Virtuální nejen ve smyslu počítačové simulace, ale ve vytvoření jakékoli nápodoby, což je ve značné míře doména umění.

Svůj tehdejší stav bych popsal jako pokus o návrat do Zlatého věku, o nemožný pokus dostat se před moment kousnutí do Poznání, o praktickou aplikaci těch asi nejmíň populárních stránek Dao de jingu, v nichž se vzdává chvála omezenosti.

Co chci říct touto sebestřednou pasáží (celý tento blog je přirozeně sebestředný), která asi ani nevypadá, že se vztahuje k tvé poznámce, je nejspíš to, že ani v tomhle období, kdy jsem se vědomě pokoušel pěstovat odpor vůči tomu, co je, jak říkáš, „mimo hmat“, co nemá kořeny, nýbrž je jen naklonovanou skořepinou, jsem neměl jednoduchou metodu, jak určit, co je co. Jinak by to byla obyčejná ideologie. Věděl jsem, že některé obrazy věc napodobují, jiné že ve věci pokračují, ale musel jsem to zjišťovat pokaždé nanovo, nedalo se na tom základě založit masové obrazoborectví.

Co za žánr je blog, jak se v něm dá nebo nedá lhát, taky právě zjišťuju.

původní komentáře: 

1 matissův hrnek PC5 31.01.2005, 10:47:18

Nojo, já mám takový stavy jako s tím Matissovým hrnkem v článku z Vokna, leda po nějaký látce. Ani si moc netroufám důvěřovat svýmu psychofyz aparátu, že bych to rozdejchal, kdyby se mi takový věci měli dít jen tak.
O tom, že se moje jméno vyskytlo na vladimírově blogu, jsem se dozvěděl přes mýho kamaráda Emana, kterej pracuje v Sao Paulo a četl to…navštěvuje Vladimíruv blog!
Mě docela mrzí, že se tu nikde dneska nedá koupit čtení s tak kvalitní novinařinou, jako byla ta Blumfeldova, Martine. Mám takovej dojem, že jsem před těma cca 13 lety koupil jedno Vokno taky v trafice! – Každodennost je unavená z toho, že její překvapení jsou takový vánoční balíčky průserů, z intelektuálů jsou příliš BoBové a lid se profiluje do podoby lumpenproletariátu. (Když už v tom má bejt něco ekologickýho a trocha nostalgie po Marxově mládí).

2 PC5 31.01.2005, 10:56:06

Vladimíre, prosím, dej ve známost lidem petici
www.tunelkubacka.ecn.cz

3 Kontraverze oteviraji vec? mv 31.01.2005, 23:16:24

Wittgenstain ma ve vztahu jako jeden z mala jasno, naz jazyk nam je casteji zatarasem nez vyjadrenim. Cim je vira v nej vetsi tim je to s nama horsi. Jednou sanci jak se z tohoto „preduverovaneho“ jazyka vykroutit je metafora, cim blize pohadkam a mystice tim lepe. Tim slova z bezne, nejfadnejsi slova a obraty, stejtak jako vedecke terminy. Mohou pri tomto specifickem druhu vyjadrovani byt zasadni pomuckou, pri hledani konkretinch mystickych, pohadkovych vyjadreni (obe slova si mozno dat i do uvozovek, kdybych to mel stale delat tak je buduuzivat u kazdeho druheho slova).
Pokud Vladimire pouzivas prave tohoto druhu vyjadrovani tak casto rikas hotove perly jako v Lao ceovi dneska. Najvic me otvira veci: „Myslenky jsou bud vsech nebo nikoho.“ Diky ktere se da na stare veci pohlizet zas dalekovidneji. Üskali tohoto vyjadrovani je, ze se obcas stane, ze se prilis cpe tam, kde by hrozilo banalni vyrceni, a tak vytvari oder vyznamu, kde to je nejiste. Hrozi tim zkratka jakasi slovni macha, a ta muze pak zpetne ohrozit vse predchozi.
Zrovna v onech kontraverznich vyrocich se ten problem otevira nejvice. Protoze pro mne paralela mezi koukanim na televizi a tim, ze obyvatele nevyjdu mimo svou ves -jak to ma Lao C – nejsou paraelami. TV je pro divaka povrchni moznosti prevtelovanim do hrdinu a komunikaci s nimi „lidmi"-nelidmi, libuje si tak ve svem egu i v zdanlive komunikaci s postavami. Neopustenim vesnice chapu koncentrovani na minimum skutecnych veci, drobnosti se stavaji vesmirem (proto ta schopnost jeste v 16 st. kdy lide ze Zeme videli planetu ocima a my prestoze bychom ji meli videt taktez ji dokazeme spatrit uz jen za pouziti dalekohledu etc.). priklad vesnice mi pripada jako rozvijeni vsimavosti, u TV je ta vec prilis omezena na jeden druch vjemu, TV neni jako priroda urcena zaroven pro hmat, cich, chut, sluch, mysl.. je omezenejsi, omezuje smysly, tim se vylucuje z komplexnosti, kterou ta ves ma.
Nekde rozkryvas vec v tom smeru, ze „obycejny clovek nema to aliby moznosti malovat, je v tom vic natvrdo“. To s tim „normalnim“ clovekem bude samozrejme vzdycky problem, kdo to je, to je jasne. Ale chtel bych se nad tim zastavit, sam jsem se narouboval do CKD multiplexu Andel, takze kontakt s temi delniky mam, jsem jim, presto ale nevidim mezi sebou a jimi to jak zminujes, potreba krom kazdodenni driny a opruzu lidskych je to co udelaji, ale dal nejdou. Nechapou snahu na veci nahlizet ze dvou stran, z nutne i te ne-nutne. Tou druhou myslim hravy, „umelecky“, tvurci pristup, nerozumeji tomu, a kdyz to uvidi, kdyz jim to evidentne uazes, ze beztrestne mohou, nechteji to, drzej se toho sveho kopyta, ne juen z obavy ze by prisli o jisty chleba, ale, ze ten pohled vubec nechteji dat v sanc. Proto mi prijde, ze ten sebeodsudek, ze si vytvaris alibi aby ses nestal ztracencem v mlynici mirne prehanis. Lide si casto davaji klapky na bok oci, jak to mivali tazni kone, dokazoali by jit mozna i bez klapek stejnym smerem, aspon to ze jdu v praci ja tak jako oni a nesnazim se nevidet jiste moznosti by toho mohlo byt praktickym dukazem. Je to samozrejme plne otazek, nechci klast definitivy.
Jedna vtipna situace z konkretniho prostredi. Stary promitac casto upozornujici na ruzne detaily v mechanice pri udrzbe stroju mi ukazuje lepicku. Ta funguje tak, ze tam vlozis dva konce filmu a z obou stran je prelepis pruhlednou igelitovou paskou, pak zmacknes paku a ona tu lepici slozku zastrihne podle tvaru filmu, pricemz v ni udela i derovani filmove perforace. Kolega mi ukazuje ze pokud jeden tenky kus pruhledne pasky dam na plechovy spodek lepicky, tak onen pasek zabezpeci pred ucpanim. Rika vsak, a poukazuje na onen kousek igelitu: „TOHLE JE VYSAVAC!“ a ja rikam: „A JAKOU MA ZNACKU!“, bezradne mi predcita cisla na lepicce, a ani po narocnem vysvetlovani nepochopi jak poetickou vec pred okamzikem rekl, a ze jsem znacku vysavace myslel tak, ze ji ma vymyslet, neco rict stejne jako Krasu: ze igelit je vysavac. Ani po naslednem vysvetleni nevi co rekl.
Tak to jsou me soucasne vtipy opsane z reality!
Kontraverze je otvirak!?

4 Mátrka Máliní PC 01.02.2005, 13:53:12

Zdar mv. K tomu jazyku, k němuž já taky nemám zcela přímočarej vztah: Vasugupta píše v Šivasútře (já holt z čínskýho tolik neumím, kdyžtak spíš něco zkusím z Indie), že Šiva se ukazuje jako Svábhá a Svátantrja, což jsou určitý „světelný“ aspekty, metafyzika toho je fakt složitá…a Šakti se ukazuje jako Mátrka a Máliní. Jsou to dvě podoby zvuku, kterej na sebe bere břemeno významu a stává se artikulovanou hláskou, pak řečí a tak vzniká svět. Nejvyšší jsoucno nezůstává samo v sobě a to je to, když mluvíš. Potřebuješ vytvořit světy „meta"-for, znaků, významů odsud/potud. Váže se k tomu taky pěkná příhoda na pokračování v Hanzelkovi a Zikmundovi, kterou oni ovšem na principu kouzla nechtěného zaznamenali bez špetky pochopení.

5 Vznik sítě!!! (sic!) martin WWW 30.09.2005, 23:19:15

Ahoj,
jen jsem se nechal inspirovat a zřídil minimalistický dvojpříspěvkový weblog jen pro srandovní vytvoření sítě, takže pokud tam někdo odskočí od Tebe (www.nevlcek.bloguje.cz) odkazem na Tvůj web na stránkách našeho samizdatu dostane se zase sem. Může to být zajímavé! Pěkný den!
MV

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.