strašný ztráty

A taky mi ty články tady nějak lajvstajlovatějí! Není divu, protože jsem se do žánru právě namočil, když jsem se s bývalým ministrem školství Ondřejem Liškou vyskytl v livestylových Krásných ztrátách Michaela Prokopa.

sen tam

Zdál se mi sen, ve kterém jsem byl dementní – nebo aspoň myslím, že jsem v něm byl dementní – o své demenci jsem jakožto dementní neměl žádné zdání.

dvě dušičky

Při mentálním pohledu na Slovensko mi mezi kulturními stánky, galeriemi a muzei dominuje Šamorín. Netvrdím, že můj pohled je ten nejobjektivnější, ale pro mě je At Home Gallery v Šamoríně prostě klíčová slovenská galerie, a to i navzdory tomu, že existuje v malém, převážně maďarském městečku na Žitném ostrově hned pri vodném dielu Gabčíkovo, a že vznikla původně v čtyřpokojovém panelákovém bytě, když Czaba a Suzane Kissovi usoudili, že jim vlastně stačí jeden pokoj a v ostatních ubytovali výtvarné umění.

malba pro boží zrak

Koukám, že mi články v blogu nějak píárovatějí! Píšu pořád o sobě a více či méně nenápadně ukazuju, co se zase skvěle podařilo. Ale tady jsou dvě akce, které skutečně vyšly, takže strpte ještě jednu PR relaci. Vrátil jsem se právě ze Šamorína a nedá mi, abych o tom nedal vědět, a nezmínil se též o podobné cestě do Belgie v březnu.

Mám dojem, že jsme v belgickém Mechelenu kdysi hráli. Bydleli jsme týden v hospodě předělané z benzínové stanice a plné desítek druhů piv, včetně asi čtyř čepovaných, které jsme měli za úkol extenzívně ochutnávat.

mémy Gr2

Kája Chamonikola mi vyprávěla, jak je nutné uzavírat cykly. Včera jsme jeden otevřený cyklus uzavřeli a zbyla po něm zvláštní výstava v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích s názvem Mémy Grafiky 2. Jsme úplně zničení, ale šťastní, protože se to povedlo, přijelo množství studentů, i ty legendy od roku 1992, kdy ateliér Grafiky 2 na AVU vzniknul. Zvládli jsme dokonce udělat dvěstěstránkový katalog formátu A5 a tloušťky třináct milimetrů. Vystavujících je šedesát šest!

anketa o malbě

Mirka Kafková, která studuje výtvarku na pražském peďáku (neznám ji), rozeslala několika malířům anketu. Je to součást nějakého výzkumu, nerozumím jakého. A když už jsem jí náhle začal odpovídat – ačkoli momentálně nemám ani minutu na takové věci – a stále sem do blogu nejsem s to dát imprese z malování v Mechelenu, ani další zápisky, které mám už dávno z 95% napsané, tak pošlu aspoň toto. Možná se trochu opakuju, ostatně otázky se trochu opakují, tak se předem omlouvám.

obyčejní úleťáci

Stěžujeme si, že televizní zprávy jsou ustavičně negativní – mě tedy připadala nejpříšernější vždycky ta roztomilá zvířátka nakonec – ale když se podívám v normálním světě kolem sebe, slyším novinky ještě drastičtější. Tady odchází matka od šťastné rodiny, zde naopak zlotřilý syn vyhodil z domu vlastní matku, tento v afektu vyskočil z okna a přežil, tihle musí při každé procházce něco ukrást, i kdyby to mělo být jen polínko do kamen, tenhle se zbláznil a předvídá budoucnost, zde se krásný mladý člověk metodicky upíjí, tamten místo toho bije málem koho potká.

rozhovor s Karolínou Jirkalovou pro Art & Antiques

S Karolínou Jirkalovou a Janem Skřivánkem jsem dělal rozhovor už před dvěma lety, ještě než se Jan stal šéfredaktorem Art & Antiques. Seděli jsme na zahradě v altánku, a ti dva mladí lidé mě mimoděk zahanbovali svoji inteligencí, připraveností a nadšením.

další ankety… Dolce Vita

Mezitím se v rychlém sledu objevily další dvě ankety. Jedna je součástí seriálu o umělcích v Dolce Vita, vyšla v únorovém čísle, tady vkládám odpovědi, které ve vydání musely být (ku prospěchu věci) zkrácené a k tomu ještě krátký text Martiny Králové.
Druhou anketu v časopise Reflex budu reflektovat v příštím příspěvku.

anketa Reflexu

V Reflexu č. 10 právě vyšla anketa Osobnost XX v oblasti výtvarného umění.
Vítězem se stal Jiří David, blahopřeju!
Samozřejmě mi i on při odpovídání připadl na mysl (a ještě před ním jsem myslel na Adrienu Šimotovou, Dalibora Chatrného, Katku Šedou – v jejím případě jsem ještě zpozdile posílal dotazy Petru Volfovi, dá li se moje vyjádření doplnit).

Rath do muzea

Hejtman Rath vystěhoval České muzeum výtvarných umění z jeho prostorů v Husově ulici a místo toho tam umístí propagační středisko Středočeského kraje. Panu řediteli Ivanu Neumannovi dal výpověď.
Stanovisko ČMVU, stanovisko k tiskovému sdělení Středočeského kraje a případná podpora muzea.
Radan Wagner uspořádal anketu pro Revue Art na toto tristní téma, poslal jsem mu odpovědi:

začátek nové éry sportu

Zdá se, že už končí doba, kdy jsme si mohli ze sportovců utahovat jako z poněkud jednostranně specializovaných jedinců, kterým se muskulatura vyvinula na úkor mozku.

Mezinárodní sdružení DCA a MRSC, zaštiťující rozhodující sportovní organizace na planetě, jsou jen krůček od prosazení klíčového rozhodnutí, po němž fanoušci, zejména ti náročnější, volali prakticky od vzniku západní tradice sportu jako takové.

do Slovníku!

Slovník Grafiky 2 vyšel v říjnu, ale pořád ještě nebyl výhradně mou vinou pořádně dán do distribuce – dokonce se ještě neprodává ani na vrátnici AVU, která knížečku vydala. Od října taky plánujeme s Jitkou Grígerovou veřejné čtení ze Slovníku. Zdržuju to opět já, nechce se mi už několik měsíců udat žádné závazné datum ani místo. Možná na konci března a snad na akademii. Zde na blogu to určitě bude oznámeno nejdřív.

entropie Evropy

Davidovi Černému, Krištofu Kinterovi a Tomáši Pospiszylovi se povedlo něco vzácného: skutečný skandál. Dokázali spustit mechanizmus, v němž počet jejich kritiků a obhájců lavinovitě narůstá, a každá jejich reakce, tedy i negativní, nebo zvláště ty negativní, se pozitivně účastní na tvaru výsledného díla.

prezentace prezentace prezentace

Bavili jsme se s děckama v ateliéru – děckama pochopitelně myslím naše dosti už přerostlé studenty Grafiky 2 na AVU – o prezentaci ve výtvarném umění. Prezentace je v našem oboru tak samozřejmá a kladná, že debata o jejím nebytí, nebo aspoň omezení, vyznívá předem jako čistě akademická. Prezentaci je naopak potřeba všemi způsoby posilovat; kdoví, jestli se už všichni dávno neshodujeme, že ona je vlastně tím uměním.

vykopávka

Doznal jsem se tady už, že jsem se dvacet let nebo kolik nečesal. Ale asi stejně roků mi trvalo, než jsem si poprvé skutečně poslechl první desku E.

Ten okamžik nastal dneska. Pavel Klusák mě před měsícem upozornil na tenhle blog, odsud jsem si stáhl empétrojky, a před chvílí jsem si eLPíčko poslal do iPhonu. Na hudbu ho prakticky nepoužívám, a tak jsem žasnul i nad prostým faktem, že to vůbec hraje.

palce slabým!

Moje sestra Vladimíra nesleduje (na rozdíl od naší tety Míly) hokej ani fotbal, ale když se přece vyskytne v místnosti, kde se utkání sleduje, zeptá se napřed kteří jsou slabší, a těm pak celým svým vášnivým srdcem fandí.

třídění česáním

Po nejméně dvaceti, ale možná dvaceti pěti letech jsem se teď poprvé učesal.

Česání je zvláštní druh třídění, při kterém (když nepočítám vyrvané vlasy) je jeden pól daný, předem „vytříděný“ všemi místy, odkud vlasy z kštice vyrazily. Druhý pól je volný, může mířit do všech stran nebo být násilně načesaný do jedné strany, třeba na Adolfa. Vždycky, i při nejdivočejších vrabčích hnízdech, ho ovšem bude omezovat a určovat danost výchozího konce.

bajky

Do přednášky na vernisáži Bordelu jsem zamíchal i několik bajek, které jsem si toho dne poznamenal během cesty v náklaďáku z Knínic do Prahy.

bordel v hlavě

Byl velký sběrač bordelu, sesbíral všechen bordel na světě, vzal na sebe i náš bordel.

Ale jednoho odpoledne mu řekl hlídač na bráně: pane, ten bordel smrdí a vydává protivný zvuk.

A ten sběrač mu odpověděl: To je jen bordel tvých uší a tvého nosu.

A uřezal mu uši a nos a hodil je taky do toho bordelu.

malý bordelář

Malý bordelář vyrostl na bordelu a neznal nic jiného.

mám v tom b.

Přemýšlím, proč Bordel. Jméno pro výstavu přišlo tentokrát intuitivně, a když se mě na to při vernisáži tu a tam někdo ptal, dostával mě do rozpaků.

Bordel se přitom zcela spontánně promítal i do doprovodných jevů: návštěvníkům jsem jako brejlatej profesor při „přednášce“ předal zbytečné informace, jako vegetarián jsem jim zařídil rožněnou krkovičku, plnou chutných akrylamidů, nitridové nakládací soli a dehtových sloučenin, a jako kdysi „alternativní“ rocker jsem je potěšil nekonečným proudem recyklovaných středoproudových Rudových hitů.

chuť a vůně jaksi povědomá

Při jedné večerní jízdě autobusem z Prahy vedle mě seděla nějaká slečna. Kdybych si na lidech všímal šatů, a nechtěl je vidět jen bez nich, tak bych asi naznal, že je pěkně oblečená, a kdybych věděl, co je v módě, tak bych asi připustil, že ví, co je v módě. V každém případě bylo vidět, že o sebe velice dbá. Objevil se užnevímjaký důvod dát se do řeči a díky tomu jsem si všiml zvláštní věci: její dech voněl po hovně.

upgrade rozlišení

Když Naďa Vávrová odjížděla (před třiceti lety) do Španělska, uspořádala u Plecha ve Střešovicích rozlúčkový mejdan, a tam jsem zaslechl jejího kamaráda Michala Pavlíčka, se kterým hrála v Expanzi, popisovat jakýsi halucinační zážitek, kterému ani nepředcházelo požití halucinogenů.

křest Slovníku Grafiky 2

Při vernisáži výstavy Bordel v Galerii Havelka tento čtvrtek se dočkáte také ohlašovaného křestu právě vydaného Slovníku Grafiky 2!

Podle názvu by člověk usuzoval, že musí jít o druhý díl slovníku grafických termínů, ale Grafika 2 je náš ateliér na AVU a slovníkem se myslí výsek naší slovní zásoby.

Tento tlustý špalíček nabyl tři sta osmdesáti čtyř stran hlavně tím, že na každé sudé stránce je asi tak jedno slovo a na liché tak jedna věta. Právě to ale byla na tom ta hlavní práce, snadnější by samozřejmě bylo bývalo napsat mnoho vět.

Bordel – pozvánka na čtvrtek!

Kdysi jsem byl pozvaný na velkou výstavu, u které jsem pochyboval, jestli na ní vůbec mám být. Nakonec převážilo, že nemám. Pověsil jsem tam několik celkem bezbranných obrazů a fakticky jsem tím zmizel. Zástupy obrazy obtékaly a obrazy zůstávaly netknuté.

Před pár lety jsem si říkal, jestli vůbec mám být, a převážilo, že nemám. Tak jsem si v tichosti anihiloval a nechal tu stín Setrvačník, který vykonává úkony. Má dokonce i „radost ze života“ – a tak nejen mí blízcí, ale ani já samotný si nemusím virtualizace vždycky hned všimnout.

vizuální kultura a moderní technologie v A2

Přispěl jsem do týdeníku A2 nějakými znaky na téma nové technologie v umění, ale když se Eva pokusila v Rosicích u Brna číslo zakoupit (odebírám A2 jen elektronicky), trafikanti zírali, o čem je řeč. Proto pro Rosičáky a obyvatele dalších měst a obcí, kde trafiky nejsou ohnisky kulturního vření, vkládám text níže.
Plánoval jsem článek ještě zkrátit a místo toho přidat další okruhy o programování, reklamě a opensource, ale nakonec jsem raději maloval.

olympiáda, jak ji Pámbu stvořil

Při novověkém znovuzrození olympijské tradice se s nemístnou samozřejmostí ignoroval významný – pro mnohé z nás by byl jistě nejvýznamnější – rys antických her: totiž, že atleti byli nahatí.

Gymnasta znamená původně naháč a gymnázium byl tréninkový areál pro olympijské naháče.

ruční štěrk, osmidotykový

ZCR mi doporučil příručku Upravujeme hroby (máme ji přímo dvakrát, ježíšek nám ji navíc nadělil k vánocům), která nás rozhodně nezklamala. Například jako materiál pro úpravu povrchu hrobu se tam doporučují skleněné střepy – samozřejmě pokud souzní s životem zesnulého. Protože už dvacet let nechlastám, dospěl jsem místo rozbitých flašek k místnímu materiálu, podřadnému polnímu kameni barvy umbry přírodní, asi nějakému jílovci či prachovci, který už několik roků sbírám na zahradě.

polož si hlavičku

Ležíme na boku a mžouráme před sebe. Naše hlava je naležato a s ní i celý náš pohled na svět.

Vypadá, že v tom není žádný problém. Prostě normální pohled, jak ho nosíme vzpřímení, nyní pouze otočený o 90°.

Víme přece, jak svět vypadá a proto se samozřejmostí každou ležatou věc v ležatém pohledu tlumočíme jako „vlastně“ stojatou, a stojatou, že je ležatá.

Připomenu tři dramatické okolnosti, které tuto pokojnou představu ohrožují.

slyšeli jste někdy o sférické spirále?

Pokud jste jeřábníci/jeřábnice nebo motýlkáři, tak ji možná z praxe znáte. Já s ní denně zacházím při cvičení nebo při koukání na staré mistry. Pojmenoval jsem si ji takhle sám, protože jsem o ní v životě neslyšel.

zkažený život

Byli jsme s E v roce 1990 někde na jihu Francie a ujel mi ve městě autobus, musel jsem jít pěšky. To bylo mrzuté, ale nějaké zdržení nemohlo nic změnit na tehdy vytouženém a neuvěřitelném faktu, že jsem v cizině.

Občas používám tenhle příklad, že když jste na světě, jako byste byli v cizině, nemůžete už nic zkazit. Mrzutosti se přihodí, ale život nemůžete pokazit.

Pages

Subscribe to |<  ()  |<  ()  |_  |  /\ RSS