tisková zpráva

Z konverzace s návštěvníky výstavy mi krystalizují věty k výstavě, které dohromady mohou dát cosi jako tiskovou zprávu. Ne, že by měly něco vysvětlit, ale snad můžou aspoň cosi osvětlit.
Co se opakuje nejčastěji:

Kde je ten Bůh?

Předpokládám, že si ho každý přinese s sebou.

mezistav

Změnil jsem plány – původně jsem myslel, že budu malovat jen během zavíracích hodin galerie. Ale je málo času, a taky jsem se trochu rozmaloval, pročež pokračuju i během provozu.

To je trochu pitomé, protože jsem naladěný na malování, a vůbec ne na performování. Za ty roky mám už celkem nacvičené, jak na sebe při malování zapomenout, ale tady stačí, aby se mi pohled zkřížil s návštěvníkovým, a už se jeho očima vidím jak na dlani.

prdění

Rodiny se rozdělují na dva druhy: v kterých se prdí, a v kterých se neprdí. V jedněch se přetlak se přemáhá dalším zvýšením tlaku a vládne dusná atmosféra obavy z úniku pachové informace. Druhé to řeší uvolněním, avšak atmosféra je dusná fyzicky.

Náš občasný holandský zvukař Bert se obdivně vyjádřil k mechanizmu, který jsme vyvinuli pro přejezdy větších vzdáleností, když jsme se mačkali v rozložité Volze: zničehonic někdo na dvě minuty otevřel okénko, ať už venku bylo vedro nebo mráz. Nejdřív to nějakou dobu nechápal, a pak to začal taky praktikovat.

výstava předobrazů

Nejlepší výmluvou, aby člověk nemusel něco dělat, je nutnost dělat něco jiného. A abyste nemuseli dělat to něco jiného, začnete dělat něco ještě úplně jiného. Atd. Takhle jsem udělal skoro všecko, co jsem kdy udělal.

zítřejší vernisáž

Bůh je název mé výstavy u Josefa Chloupka, která se otvírá zítra v Brně mezi třetí až šestou hodinou.

otázky topičovy

Naštěstí tyto stránky někdy navštěvuje i jistý fyzik plazmatu, takže se mám na koho obrátit.

Vladimírku, tohle bude tvůj stromeček!

Vybrečel jsem si, že ta jablůňka zasazená na dvoře bude moje. Chvíli předtím jsem ovšem v brekotu prohrál závod se svou sestrou, čí bude ten nádherně červenohnědý kmínek broskvoně – onu kouzelnou barvu vidím před očima stále stejně svěží.

výstava u Josefa Chloupka aj.

Zase jsem sem nedal nějakou dobu nic, ačkoli si pořád skládám nějaké výkřiky určené tomuto bloku. Ale pak je sem nedám, asi se začínám moc hlídat!

Mezitím se udála spousta věcí, z nichž si vybavím hlavně to, že naši mladí měli svatbu v kostele, probíhalo to u Jakuba v Brně, bylo tam pěkné světlo.

věda a umění II

Toto je příspěvek pro konferenci AMU s názvem Kde končí věda a začíná umění. V zadání se ale ještě nějak připletla mezi vědu a umění taky technika (snad se mýlím, ale měl jsem dojem, jako by se hlásila k tomu, že „vlastně taky patří mezi umění“); můj text byl proto o tom, čím se věda i umění od techniky společně liší – a říkám si, že snad tím, že si sahají na neznámo…

věda a umění I

Vyskytl jsem se opět v diskuzi o vědě a umění. Věda mě zajímá, aspoň v míře, ve které jí můžu rozumět, umění nakonec taky, ale hovořit o vztahu těchto dvou širokých a neurčitých oblastí mi připadá ztráta času. Pak ovšem těžko vysvětlím, že jsem věnoval čas rovnou dvěma textům na tohle téma.

cena ministra

V předchozím příspěvku tvrdím, že ceny nemají cenu, ale včera dostal cenu ministra kultury Dalibor Chatrný, vynikající umělec, strašně mě to potěšilo. Je to úžasnej, vitální, moudrej, jemnej a nespoutanej chlap, kdo ho známe, tak ho milujeme.

Kdybych to věděl, tak bych šel i na předávání, kam jsem byl pozván – ale kromě toho, že bych tam stejně nešel, tak mě odradila scénka z minulého předávání, které jsem sledoval v televizi. Cenu dostala Adriena Šimotová, krásná žena, zářící, i ji všichni milujeme.

Barbara

Kvůli jiným věcem opomíjím publikovat některé texty tam, kde patří, do kokopedie, tak bych je mohl dát sem, ale i s tím mám zdržení – tohle je například text z konce srpna pro naši bezvadnou kamarádku a česko/americkou umělkyni Barbaru Benish k její vernisáži v Jindřichově Hradci. Dojeli jsme tam sice až po vernisáži, ale i tak to byl zase jeden nádherný večer (a ráno) na konci léta. Text jsem nakonec během večera přece jen přečetl, když jsme zimprovizovali druhou (a lepší!) vernisáž pro opozdilce.

anketa Radana Wagnera

Další text patřící do kokopedie; když mi vyjde chvilka, vložím sem ještě další, které jsem k nějaké příležitosti v nedávné době na úkor tohoto bloku sesmolil. Tenhle vyjde v časopise Revue Art, který vydává art.cz

1) Domníváte se, že má Cena Jindřicha Chalupeckého stále ještě svou prestiž a že jsou každým rokem ocenění mladí autoři (do 35 let) skutečně těmi nejzajímavějšími umělci na české výtvarné scéně?

Myslím, že je to čím dál lepší.

zdravá výživa dětí

Nejsem, ani jsem nikdy nebyl, makrobiotik, nedržel jsem žádnou dietu, jen mě od patnácti let jídlo zajímá jako prostředek proměny osobnosti. Říkal jsem si, že se člověk tím co jí doslova stává (teda to co jí, se stává člověkem) a spatřil jsem v tom bezpracnou a záživnou cestu k tomu, abych si přestal být odporný, jak si někdy puberťáci bývají.

lidskost a špalci

Začal to Karel Vachek, když při jedné besedě pravil, že největší průser je Marek Eben. Chvilku mi to šrotovalo v hlavě – Marek Eben je přece skoro ideálním příkladem vnímavého kultivovaného moderátora – co proboha na něm může někomu vadit? – vždyť je tolik skutečně odstrašujících příkladů.

kolik roků je současnosti

Brigite Bardottová říkala, že nám věk přibývá všem stejně. Všimla si skutečnosti, že někdo sice začal se žitím dřív, a někdo o něco později, ale zároveň se všichni neseme na společné vlně věku.

cvičení s mistrem v Brně

Jak známo, lidi z bojových umění se pomlouvají jako staré baby (nezapomenu dodat, že nemám nic proti starým babám), a tak třeba Zhai Hua vždycky tvrdila, že Qin Min Tang není tudi, neboli osobní žák našeho shifu Zhu Tiancai. K tomu by musel třikrát třísknout před mistrem hlavou do země, načež by obdržel papír, který tuto událost stvrzuje – tak jak to máme s Zhai Hua, s Radkem a nově ještě s asi dvěma žáky my.

přestávka

Rusky se přestávka řekne peremena, čili proměna. Zní to děsivě, kremelsky: během neškodné pauzy, při níž si v televizi hrávala májová koťata v košíku, se za scénou v tichosti všechno proměňuje k nepoznání.

Do té chvíle probíhal nějaký děj, možná i napínavý, peremena ale znamená, že to byl jen děj na oko, pravý děj se děje ve chvílích, kdy se neděje nic.

Je to ruské až na půdu, ale známe to i z české politiky, i když naše přestávka by správně měla znamenat prostou pauzu.

krychle

Tvary mají tu vlastnost, že v nich lze současně uvidět různé jiné tvary. Třeba i vzájemně úplně opačné tvary, jako ve školním příkladu Neckerovy krychle, kdy necháme přeskakovat mezi pohledem svrchu nebo zespodu, případně ji uvidíme plošnou jako šestiúhelník, anebo ještě úplně jinak, tvarů je v každém tvaru přesně tolik, kolik chceme. Příklad viz třeba http://mathworld.wolfram.com/NeckerCube.html

doprava doleva

Lze tvrdit, že cyklista v dlouhodobém pohledu vyjede stejně tolik kopců, kolik jich sjede – nepočítám ovšem takové ty scénáře, že se vždycky nechá vyvézt nahoru lanovkou a podobně.

Nic na celkové bilanci blížící se nule nemění ani kulatost Země, jízda po zadním kole ani jízda na tekoucí duně.

Nevylučuju, že totéž platí i pro ups & downs v životě.

Mistr v Brně

Rozbil jsem si notebook (ve vlaku jsem ho dal do zásuvky a až pak jsem si všiml, že zrovna na ní je napsáno: sem nepřipojujte notebooky…) a až v posledních dnech jsem se dostal k datům – to mě stejně neomlouvá!
Takže až asi předvčerejškem jsem rozeslal mail těm, co s náma cvičili a teď jsem si vzpomněl, že jsem to ještě nevylepil tady.

získal jsem příbuzné

Ano, nějaký chlápek nebo ženská, které jste předtím v životě neviděli, se mohou náhle stát vašimi příbuznými. Nevybíráte si je, stejně jako sourozence. Možná shledáte, že je můžete mít i rádi.

My to shledáváme už nějakou dobu, co známe rodiče maminky našeho vnoučka. Teď se to úředně a mejdanově potvrdilo veselkou v Buchlovicích. Páreček krásně ladil, nevěsta byla překrásná, družičky roztomilé, svědci ušlechtilí, rodiče novomanželů uvědomělí, jejich rodiče moudří, pobíhající děti radostné a svatebčané družní.

vyhánění čerta ďáblem

Bojuju proti horku tím, že se trochu víc obleču, napiju něčeho teplého nebo si dám teplou sprchu.

Zatím ještě v létě nenosím kožich, ale trávím parné dny pokud možno zabalenej jako beduín. Když se zpotím, příjemně to chladí – jen nesmím vychladnout.

Naše kamarádka Guo Li, čínská doktorka, nás naučila pít teplou vodu. Piju ji i v létě, většinou ve formě po bůhvíkolikáté zalitého zeleného čaje. Ledový nápoj jsem požil naposledy snad před deseti lety, málem mě to položilo.

rozhovor o taiji pro časopis Luna

Tohle je rozhovor, který se mnou dělala asi před dvěma lety Pavlína Míčová. Luna byl zdravotní časopis, proto otázky směřují tímhle směrem.
Není to definitivní verze po korektuře, takže používáme nejednotnou čínskou transkripci (hned tři způsoby psaní slova taiji…), omlouvám se.

Jana Hybášková o Blízkém východě

Jana Hybášková, naše poslankyně v Evropském parlamentu, rozeslala mail, ve kterém v bodech popisuje svůj názor na situaci v Libanonu.
Mám ji rád, věřím jí. Mám tendenci její názory přebírat, což by mi normálně na sobě vadilo, ale s ní mě to těší, protože je neuvěřitelně kompetentní, pracovitá, jasně uvažující – a přitom „srdcařka“, jak říkají trenéři. Kéž by se takových týpků vyskytovalo v naší politice víc. Doufám, že jednou bude prezidentkou Česka.

Mistr přijede v půlce září!

Ještě to potvrdím a napíšu přesný rozpis, ale vypadá to, že náš shifu Zhu Tiancai přijede v půlce září a stráví v Česku celý měsíc.

U nás bude podle všeho ten týden od 25. září. Sám cvičení neorganizuju, leda by se objevili zájemci. V Praze i v Brně to organizuje Radek Kolář, který jak jsem tu už psal, vzal pod svá křídla i mou věrnou skupinku, kterou jsem dlouhodobě zanedbával, a cvičí s nima v Brně.

V pátek 29. bude asi ukázkový večer v Brně, o víkendu cvičení. Cvičení může být i předtím během týdne, v Brně nebo v Praze, podle okolností.

mrazíme radostně, díl 3., konzum

Sice žijeme v době konzumu, ale to neplatí o domácím zavařování, mražení a jiném konzervování.

Je vědecky dokázáno (mnou), že největší potíž s uchovávanými produkty není v tom, jak je zpracovat a udržet v poživatelném stavu, ale hlavně, jak je zkrmit.

mrazíme radostně, díl 2., ostatní ovoce

rybíz

Děláme ho v zásadě stejně jako třešně, uvedu jen rozdíly.

Rybíz na rozdíl od třešní trháme a až do určité fáze i zpracováváme se stopkama. To je taky rozdíl oproti tomu, jak jsme to tradičně dělali doma, ale jednou jsem četl potrhlý recept na čaj z těch rybízových třapin, tak jsem usoudil, že je to taky produkt svého druhu.

mrazíme radostně, díl 1., třešně

Nenarazili jsme dosud na žádný odpeckovač třešní a višní. Proto to děláme takhle!

ohnutí

Nikdy se mi moc nechtělo ohýbat (není míněno přeneseně), ale loni na podzim jsem se poprvé přistihl, že když jdu napříč po zahradě, tak se ohnu, seberu kamínek v trávě nebo na záhoně a hodím ho nebo odnesu na hromady šutrů, které tam všude máme.

Dělám to mimoděk, a tak se kamínky strefuju zázračně přes půlku zahrady. Ale dělám to zároveň systematicky, pročež skoro nemůžu přejít z jednoho místa na druhé. Teď v létě je všechno zarostlé, takže je toho míň, ale pokračuje to, a podle všeho se mi ta obsese stala vlastní.

Pages

Subscribe to |<  ()  |<  ()  |_  |  /\ RSS