mémon

Jako nositel mému mám dvě starosti: o mém a o nositele. Jako nositel můžu mít strach, že mi mém někdo sebere, prohlásí ho za svůj. A za mém mám obavu, že ho někdo pokazí.

Ujal jsem se nesení mému – což znamená péči, aby se mém ujal. Mohu ho šířit v médiích, při rozhovorech, v galeriích nebo jako grafiti po ulicích. Ale můžu taky udělat něco rafinovanějšího: vypěstovat si skupinu nositelů mému.

S nimi uzavřu deal: předám vám svůj mém, který už se celkem úspěšně ujal, a vy za to, že ho ponesete, můžete cizopasit na jeho úspěchu.

keywords

Můžeme se jen dohadovat, jak vypadá filtrování emailů, kterým se zjišťuje pravděpodobnost domluvy teroristického útoku. Spiklenci mohou nahrazovat slova bomba, výbušnina atd. čímkoliv, navíc nejen anglicky, ale třeba ve svých rodných jazycích a dialektech.

I had a dream

V polovině 80. let jsem na půdě jakéhosi opuštěného smíchovského činžáku našel krabici se žárovkou značky Philips. Zíral jsem na ni v proudu popelavého světla jako na odkaz Maxmiliána Drápa.

doma!

Na Červeném mlýně u Barbary Benish jsem si našel velký kámen u rybníka, a dvakrát denně, když jeden nebo druhý stromek nad ním vrhal stín, jsem na něm byl dvě nebo tři hodiny rozpláclý a sledoval vodu.

Po konci školního roku na AVU se mi nechtělo ani trochu komunikovat, a tak jsem se zde spíš schovával před houfem dítek, které šťastně cirkulovaly z hodiny hip hopu na hodinu architektury nebo výtvarného tvoření, z ní na jízdu na koni, plavání nebo hodinu španělštiny (taky češtiny, angličtiny, němčiny), případně na výklad o bylinkách.

kolektivní předměty

Z povrchní mladické četby Sartra, jejíž vinou mi připadal povrchní Sartre, mi utkvěl tenhle termín. Nemůžu říct, co tím myslel on, ale jen to, co jsem si z toho vzal:
Příkladem kolektivního předmětu mi zůstal národní výbor nebo nějaký jiný úřad, zahrnující chodby, kanceláře, hierarchie, osoby, procesy, pach kantýny atd. Byl to pro mě osvobozující objev, že úřady lze takhle uchopit, že se z nich stávají obyčejné věci – když ovšem obyčejným věcem naopak připustíme jejich institucionální povahu.

„Byl jste jednohlasně zvolen jako Artist in Residence pro letošní Artmill.“

Před měsícem jsem dostal zprávu, že jsem byl „jednohlasně zvolen jako Artist in Residence pro letošní Artmill“. Bylo to jako jeden z těch dopisů, které přišly s kapitalizmem do Čech, v nichž se vám sděluje, že jste šťastným výhercem.

kompostování

Při obhajobě diplomky Radky Valentíkové jsem vůbec nereagoval na výtky kolegů Rittsteina a Róny, snad proto, že jsem si snad uměl představit, z jaké pozice se na to dívají. Radka se ostatně hájila sama a říkala věci, které musela říct, a všechno bylo myslím tak, jak to mělo být.

Horší, že jsem si uvědomil, že si kolegové neumí představit, z jaké pozice se na to dívám já. Dostali se do ráže, ale že se mi je přesto nepodařilo přesvědčit, můžu svádět jen na sebe. Ale co já vím, třeba je moje stanoviště skutečně vadné.

profesura

Dneska v 11.30 jsem konečně dokončil přednášku, která je součástí řízení ke jmenování profesorem.

Jediný problém byl, že řízení započalo v 11 hodin.

přednáška

Kompiluju profesorskou přednášku na 31. května na AVU (veřejné zasedání umělecké rady AVU v aule v 11 hodin) a zapomínám mrskat příspěvky sem do deníčku. Ačkoli pořád vznikají, víc než předtím, asi jak potřebuju vykompenzovat soustředění na přednášku. Přednášku jsem nazval trochu fádně Pohled na kresbu – ale je to o všem možném kolem kresby, co mě vzrušuje, tak to snad jiskra přeskočí!

mobyl

Kdysi měli mobily jen vexláci a zbohatlíci. V 1993 jsem potkal v noci na stockholmském nábřeží bláznivou dívčinu, hovořila sama se sebou, pro mě první případ, kdy jsem viděl s mobilem normálního člověka. V polovině devadesátých let ho začali mít i střední podnikatelé, což byla tehdy obdoba budovatelů z padesátých let, dojemný rys naší transformace, v okřídlených fialových sakách, s vírou ve volný trh, což tehdy znělo jako volná láska, workoholici až za hrob – mnohé skutečně vyléčil až infarkt nebo mrtvice.

život v anonymitě

To je ale frajer! Okolo projel nějakej blbec na motorce, ohrozil bezpečnost dopravy nadměrnou rychlostí nebo riskantním manévrem, anebo aspoň vyděsil babky zaburácením motoru. Hoši i dívky se závistí a vzrušením vzhlížejí za chuchvalcem prachu; být tak na jeho místě. To jsem jim to ukázal! – vykřikuje silueta frajera řečí těla.

novinky

Novinky, oznámení o výstavách, chystaných akcích a tak, jsem začal hlásit na
http://www.kokolia.cz/kokopedia/index.php/Aktuality

neboli tam, kde teď skládám tu děsnou Kokopedii, o které jsem tady psal na konci března.

pochodně

„Měli jsme tady jednoho učitele, a ten zapaloval. Vodil žáky a zapaloval. My taky zapalujeme.“ Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, o čem paní ředitelka klatovské galerie Flašarová, v roce 1993, kdy jsem tam měl krásnou výstavu, vlastně mluví.

pravda

Jana Klusáková píše novou knížku – snad to můžu prozradit. Tentokrát rozmlouvá s Cyrilem Svobodou, nechala mě přečíst malý vzorek. Cyril Svoboda tam říká zvláštní věc – ačkoli by mi vlastně vůbec neměla připadat zvláštní. Jde o obyčejnou, geniálně jednoduchou a dokonce přízemně pragmatickou myšlenku: že je praktické mluvit pravdu. Ptají se vás při konverzaci nebo na vás zkouší triky, probudí vás v noci, vyzvídají, když jste ve stresu nebo pod vlivem látek, dotazují se po letech – a vy prostě řeknete pravdu.

strojový park

Cvičit se má brzo ráno, nejlíp právě před rozbřeskem, to je vůkol nejvíc Qi. A musíte vyrazit ven, na volné prostranství, nejlíp k nějaké borovici, pod střechou lze cvičit jen v nezbytném případě. Nejde o žádnou pověrčivost, každý si to může zkusit – příliv vitality z časného cvičení venku je skutečně neporovnatelný s cvičením během dne. Vím to, ale chodím spát spíš pozdě, a tak někdy za svítání teprve dokončuju svoje večerní cvičení.

kokopedia

Luděk Skočovský nazval informační systém pro AVU, který jsem se před pěti lety pokoušel iniciovat, a pro který navrhoval datový model, Chobotnice. Měl to být milý, mile ironizující název, ale kolegy idea informačního systému upřímně vyděsila: Sopko ji vytrvale nazýval Velkým Bratrem, jiní hřímali na shromážděních, že Kokoliova chobotnice nás hrozí svými chapadly ovinout a zadusit.

jaký je váš vztah k železnici

Jitka Kostelníková z Větrných mlýnů po mě chtěla, abych se do jejich revue Rozrazil vyjádřil k anketní otázce Jaký je váš vztah k železnici. Uzávěrka byla 5. března, sice jsem to napsal dřív, ale neodeslal – takže to dám sem, když už jsem se mořil s odpovědí.

cvičení v Brně, pokr.

Ohlasy ze cvičení s Radkem Kolářem jsou dobré, možná výborné. Poslali mi zprávu, že příští seminář s ním je v sobotu 8. dubna. Skupinka jinak cvičí v malém sále Biskupského gymnasia, Barvičova 85 v Brně, každé úterý od 17.15 do 18.45, cena 120 Kč za měsíc.

Ajka

Jana Svobodová a Jitka Vitásková dávají dohromady sborníček na památku Aleny Gálové (Ajky), dlouholeté ředitelky Galerie mladých v Brně, která by se letos dožila padesáti let. Umřela před dvanácti lety při cestě do Řecka. Pokud jste ji znali, přijďte 27. března do Domu umění v Brně na malé posezení – žádnou tryznu, ale něco v Ajčině stylu.
Poslal jsem do sborníku tenhle text:

proč neučím taiji

Tohle jsem taky napsal do blogu už před dvěma měsíci, ale nepublikoval jsem to. Ani teď nechápu, proč jsem měl potřebu psát o tom, že už neučím taiji.

Dlouho jsem taiji neučil, protože se to prostě neslušelo. Gene Chen, můj první učitel, považoval značnou část informací za interní, a bylo nemyslitelné, že by se jen tak předávaly dál.

pojištění

Pojištění, nordický vynález, počínající, když matka Frigga měla stejné sny jako její syn Balder; ve snech viděli Balderovu smrt. Frigga tudíž obešla všechny věci na zemi a s každou uzavřela pojistku, že Balderovi neublíží. Ovšem opomněla jmelí, podivnou rostlinu, která neroste ze země, která posléze byla využita bohem škodolibosti Loki a způsobila Balderovu smrt.

Máme zde příklad toho, že se lze pojistit skoro na všecko, ale škodolibý osud stejně někudyma proleze.

fundamentalistický pluralizmus

Pluralizmus, pokud jej vnímáme jako protiklad fundamentalizmu, má v základě dvě možnosti, jak vnímat sám sebe: pluralisticky nebo fundamentalisticky.

Pluralistický pluralizmus bere i samu ideu pluralizmu jako jednu z možností. Zavazuje se tím, že bude tolerovat i netolerantní přístupy. Nelze za něj dost dobře bojovat.

cvičení v Brně

Přišli za mnou David Baránek a jeho žena Lada, kteří se mnou skoro od začátku cvičili, a řekli mi, že se domluvili s Radkem Kolářem na občasných, možná pravidelných kurzech v Brně. Budou cvičit každý týden někde v tělocvičně sami, a Radek přijede možná jednou za měsíc. Je to tedy dobrá zpráva pro ty, kdo se ptali na cvičení v Brně.

Dostal jsem informace o termínech a místech cvičení v předstihu, ale nějak jsem je nedopravil na tento blog; posílám to až teď. Úvodní prezentace proběhla právě tento víkend…

politika

V tomto blogu zatím vůbec nemluvím o politice. Je mi odporná, pletu se v ní, nemám podklady pro názor. V žádné jiné oblasti není tak zaručené, že za pár let budete zpětně vypadat jako blb. Někdy to stihnete i okamžitě, jako já včera, když jsme se s Katkou Kačerovskou a Vítkem Janečkem do čtyř bavili o Iráku…

míra a víra

Ještě k té diskuzi s Katkou Kačerovskou a Vítkem Janečkem o Iráku, o které se zmiňuju v předchozím příspěvku. Bavili jsme se o tom před tím měsícem celou noc, a celou tu dobu jsem byl drcený jejich argumenty, aniž se mi dařilo prosadit svoje. Měl jsem to těžké, protože jsem chápal a dokonce se často i ztotožňoval s tím, co říkali, jen jsem považoval za potřebné ten názor korigovat ještě některými hledisky. No, možná by se z něho po takové korektuře stal úplně jiný názor… Zkusil jsem si ona hlediska sesumírovat:

literárky

Léta jsme neodebírali noviny, nemám ani zvyk si kupovat denní tisk u stánku. Asi před deseti lety jsme si objednali Respekt, a k vyvážení Literární noviny – bylo to pár měsíců předtím, než se stal jejich šéfredaktorem Jakub Patočka. Odebírali bychom je dodnes, ale pro prodloužení předplatného se musela vyvinout nějaká aktivita, kterou jsme nevyvinuli.

vánoční nálada

Vánoční náladou se myslí šťastné a veselé vánoční dny, k nimž ovšem patří povinné povzdechnutí nad masívní komercionalizací.

nahrávání světa

Uprostřed vánočního večírku, někdy po půlnoci, pronesl Láďa Č. (doplním příjmení) nečekaně přednášku o pokusu navštívit naši diplomantku Evu Nádvorníkovou na Velké Ohradě, přičemž podle první verze Eva není doma a je tam jen její Honza, v druhé je Evina absence nafilmovaná a potřetí je někomu vyprávěná. Rozpoutala se debata, o čem Láďova sugestivní řeč vlastně byla a jestli vůbec něco řekl.

Sám jsem sice celkovému smyslu nejspíš vůbec neporozuměl, což ale nevadilo, aby to nepodnítilo myšlení. Měl jsem dojem, že i ostatní účastníci měli podobný zážitek.

mistrova zahřívací polívka

Toto je opět moje verze, kterou by Mistr bezpochyby rezolutně odmítl, protože používám svojské postupy. Ale výsledek je snad podobný v tom, že polívka skvěle zahřeje a posílí v zimních dnech. Polívka je pálivá, je to ovšem hlavně zázvorová pálivost, která zahřívá jiným, zimě lépe odpovídajícím způsobem, než pálivost papriková, která se mi zdá (nebo to říkala Guo Li), že víc vyhovuje letnímu času. Tuto polívku měl v nabídce svého populárního polívkového baru Michal Kuba.

Přísady nutné: zázvor, voda.

Pages

Subscribe to |<  ()  |<  ()  |_  |  /\ RSS